Tatínek Karel Roubíček vedl své děti k úctě ke svobodě a demokracii, k lásce k lidem, ke sportu a přírodě. Josefovi učarovaly lyže a řeka.
Josef Roubíček se narodil 20. února 1934 v Mnichovicích u Prahy. Od dětství byl obklopen rodinou, která při sobě stála i v těžkých časech. Rodiče za války pomáhali lidem čelícím hrozbě transportu do koncentračních táborů. Po válce se rodina usadila v Karlových Varech.
Sport byl Josefovou vášní od mládí. Inspirován otcem, předsedou lyžařského oddílu Jednoty sokolské v Karlových Varech, se učil na Božím Daru lyžovat a později na lyžích závodil. Věnoval se také vodáckým sportům. Po roce 1948 zasáhla do života rodiny tehdejší politická situace – otce zavřeli za sokolské aktivity a staršího bratra vyloučili z vysoké školy; po roce 1968 uvěznili i bratra. Také Josef Roubíček byl pod permanentním tlakem strany, nikdy ale nepodlehl. Měl svoje hory.
Po ukončení závodní kariéry se stal členem Horské služby na Božím Daru, které věnoval více než třicet let života. Vzpomíná na pionýrské období horského záchranářství: „Začátky byly velice těžké, protože jsme začínali bez vybavení a technických vymožeností.“
Služba u horské služby tehdy obnášela nejen záchranné práce jako takové, požadovalo se odsloužit dalších 60 hodin povinné brigády na horském značení. Členové si sami připravovali dlahy a další vybavení. Později už sice měli kanadské saně, ale stále to byla fyzicky velice náročná činnost. Josef Roubíček sloužil na Božím Daru až do roku 1992. I v devadesáti letech je stále aktivní: jezdí na běžkách a sportu se nevzdává.
Foto: archiv pamětníka
