Jako věřící člověk jsem byl přesvědčen, že dobro musí nakonec zvítězit.
Theobald Czernin se narodil 7. července 1936 do starého českého šlechtického rodu.
Dětství prožil na zámku v Dymokurech, ale brzy poznal, že jeho původ pro něj v novém režimu představuje přítěž. Jeho otec, který za okupace veřejně podpořil český stát, byl vězněn nacisty a po roce 1948 znovu perzekvován komunisty. V dubnu 1950 zažil mladý Theobald, jako student Biskupského gymnázia v Bohosudově, Akci K zaměřenou proti mužským řeholním řádům, nepohodlným pro komunistický režim. V noci byli studenti vyhnáni z pokojů, řeholníci odvezeni do internačního tábora v Želivě a škola byla zrušena. „V deset hodin večer nás nahnali
v pyžamech do jídelny. Prohlíželi naše pokoje i nás. Druhý den jsme se vzbudili do úplné spouště, všechno rozházené, poničené. S pátery už jsme se nesešli, byli všichni pryč.“ Syn „třídního nepřítele“ nesměl dál studovat. Vyučil se zedníkem a nastoupil k Pomocným technickým praporům. Jeho rodiče emigrovali do Rakouska. I on s rodinou se o emigraci v roce 1968 pokusil, ale nakonec se po půl roce rozhodli vrátit. Od roku 1971 žil s rodinou
v Rudném u Nejdku a téměř dvacet let pracoval jako řidič sanitky. Život v pohraničí i práci řidiče přijímal Theobald Czernin tak, jak plynuly, bez stížností a zoufání, podpořen svou pevnou vírou. Se svou ženou Polyxenou Lobkowicz vychovali pět dětí. Po roce 1989 požádal o restituci zámku v Dymokurech. Získal jej zpět zdevastovaný a postupně ho vlastní prací opravil. Jeho život je příběhem člověka, kterému režimy vzaly majetek i svobodu, ale nedokázaly mu vzít víru a vnitřní pevnost. Theobald Czernin zemřel 12. července 2015.
Text: Paměť národa Foto: archiv
pamětníka – rodina Czerninů
(1931, 1935), Theobald Czernin při
natáčení pro Paměť národa (2014)
