Z bývalé rybičkárny na Kovářské, která byla ještě před několika lety ve špatném technickém stavu, postupně vzniká multifunkční centrum Krušnohorský Poutník. Projekt představuje citlivou rekonstrukci průmyslového objektu, která respektuje jeho původní charakter a zároveň umožňuje nové využití pro místní obyvatele i návštěvníky Krušných hor.
Jak jste se poprvé dozvěděl o bývalé rybičkárně v Kovářské? Co vás tehdy napadlo?
O objektu mi řekl kamarád Václav Stránský a někdy v říjnu 2020 jsem se tam jel poprvé podívat. To, že se jedná o bývalou rybičkárnu, jsem až do jara 2021 vůbec nevěděl. Ten příběh jsem dostal darem až v době podpisu smlouvy. Já hlavně sháněl prostorné místnosti pro vybudování zeleného klíčovacího ateliéru , abychom mohli natáčet další vizualizace k prezentaci Krušných hor.
Pamatujete si svůj první pocit, když jste stavbu viděl na vlastní oči?
Objekt byl v děsivém stavu. Byl plný nepořádku, harampádí, fungovala zde jen elektrika, jinak nic. Ve střeše byly díry, zatékalo dovnitř. Byl to neoficiální autoservis. A od 90. let se zde vyráběly různé prapodivné věci – např. dětské hračky jojo, plechové desky do her Flipper a také jsme tam našli spoustu šaltrpák pro první fabii. I přesto mne ale dispozice objektu nadchla a jakožto naprostý laik jsem všechny ty stavební problémy neviděl. Všichni kamarádi mě od koupi této budovy zrazovali, ale pro mé účely to bylo skvělé. A když mi to schválila i žena, tak jsem neváhal, vzal si hypotéku a úvěr a v květnu 2021 jsem podepsal smlouvu s bývalou majitelkou.
Když jste si stavbu prohlížel poprvé, měl jste už nějakou představu, co z ní chcete udělat, nebo jste jen cítil „potenciál“?
Víte, já jsem blázen do ruin. Proto mám rád ruiny v Königsmühle, člověk si může představovat, jak to tam fungovalo v době, kdy tam žili lidé. A potenciál jsem tam cítil okamžitě. Stejně tak to bylo s bývalou rybičkárnou. Vnímal jsem, že ten veliký prostor lze využít pro spoustu účelů. Prvotní představy byly trochu naivní. Chtěl jsem tam kromě ateliéru mít restauraci, klub, virtuální kavárnu, možná obchod či infocentrum. Prostory byly ale různě přehrazené příčkami, a teprve když dělníci zbourali všechny ty příčky a objevil se ten nádherný veliký sál, tak jsem začal svůj názor na využití měnit. Vyklubalo se z toho kulturní a setkávací centrum s velkorysými prostory a zázemím.
Věděli lidé z okolí, že to bývala rybičkárna? Jak reagovali na váš záměr ji rekonstruovat?
Místní to samozřejmě věděli, ale dědictví po Antonu Kallovi nebylo v Kovářské nějak zvlášť oceňováno. Myslím, že drtivá většina lidí byla ráda, že se ten objekt zachrání. Ze strany městysu Kovářská jsem cítil podporu a tu cítím stále. A proto po prvním kole rekonstrukcí, která skončila v prosinci 2021, kdy začal fungovat ateliér, kuchyně, toalety, vytápění a sál v provizorním stavu, jsem hned zahájil filmové kurzy pro místní děti. Od té doby, tedy již čtyři roky, s místní školou provozujeme Filmovou školu Kovářská a do Poutníka jezdí i spousta dalších škol z celé republiky a ze Saska.
Co vás překvapilo, když jste se začal dozvídat o této budově více?
První, co jsme zjistili, bylo to, že podlaha v sále je křivá. Byla do jedné strany vyspádovaná, aby šlem z ryb odtékal na jedno místo a odtud ven na zahradu. Takže jsme museli celou podlahu srovnat. V čele budovy jsme zachovali kladku, kterou zaměstnanci posílali lidem na ulici z prvního patra kýble s rybami.
Co cítíte vy osobně, když se řekne „Krušnohorský Poutník“ nebo když projdete jeho dveřmi?
Hrdost na ty čtyři a půl roku práce na jeho záchraně. Budova také zhmotňuje moji osobnost a přístup k životu. Sám se cítím jako krušnohorský poutník. Ostatně tento rok mi vyjde nová kniha se stejným názvem. Interiéry Poutníka jsem vyzdobil originálními obrazy a vitrážemi, které vznikly pro moje knihy či festival v Königsmühle. Zajímavou historii i pestrou současnost jsme zachytili na venkovní výstavě, která je nainstalována na fasádě.
Co vás inspirovalo pojmenovat projekt právě „Krušnohorský Poutník“?
Tento název ke mně přišel ve snu. A hned se mi zalíbil. Přesně to sedí k mé povaze a zároveň to evokuje pohostinnost pro lidi na cestách. To se potvrdilo v roce 2023, kdy nás oslovila Stezka Českem, jestli se Poutník nechce stát partnerským místem. V tu chvíli jsem se rozzářil nad tou shodou okolností, že jsem tak trefně budovu pojmenoval. Je to služba od Poutníka pro poutníky. Stezkařů chodí přes léto docela dost. Postavili jsme pro ně na zahradě i zcela novou útulnu.
Co Vás během práce na rybičkárně překvapilo na sobě samém – vlastnost, o které jste netušil, že ji máte?
Určitě to byla houževnatost, schopnost zvládat to stavební psycho, co to s sebou přináší. Asi jsem si vybudoval i jakýsi cit pro tu rekonstrukci, i když vždy jsem to dělal hodně „budgetově“. Každopádně jsem se naučil spoustu zásadních věcí, co se stavařiny týče. Už nejsem laik. Párkrát jsem byl na pokraji zhroucení, zdravotně se to na mně podepsalo. Ale musím říci, že od té doby, co mám rybičkárnu, tak jsem zhubnul. Od doby, kdy jsme v 1. patře zrovoznili první pokoj, mi tam začala jezdit i žena a místo si také zamilovala a už dva roky zde organizuje své akce: networking pro podnikatelky, festival dobré nálady, bylinkový workshop a další.
Co byste chtěl, aby se o Krušnohorském Poutníkovi psalo za deset let?
Všiml jsem si, že mé projekty či zaměření trvají většinou deset let. Takže já počítám s tím, že v roce 2031 bude vše hotovo a já budu mít klid. Klid na jiný projekt. Budu rád, když Poutník bude sloužit místním dětem a obyvatelům stejně jako návštěvníkům z dálek. Nechtěl jsem vytvořit další anonymní apartmán či penzion jen pro cizí. Je to skvělé místo na setkávání, a to si doufám udrží.
(red) a foto: Petr Mikšíček
