V historii Krušných hor najdeme místa, která dnes existují už jen na starých mapách nebo v paměti posledních pamětníků. Jedním z takových míst jsou Háje, dříve Zwittermühl. Právě zde prožila své dětství a mládí paní Elfrieda Lehnertová.
Elfrieda se narodila 14. března 1938 do rodiny Protzových. V září 1938 její otec Ernst, během všeobecné mobilizace, nastoupil do československé armády. Po Mnichovu a záboru pohraničí se však karta obrátila. Krušnohoří se stalo součástí Říše a Ernst Protz musel obléknout uniformu wehrmachtu. V roce 1941 odjel na východní frontu, odkud se už nikdy nevrátil. Elfrieda tak vyrůstala pouze s matkou a babičkou.
Konec války přinesl rodině strach a nejistotu. Deportace do sběrného tábora v Nejdku měla být předzvěstí definitivního odchodu do Německa. Po třech dnech v táboře byla však rodina z odsunu vyřazena – matka byla potřeba jako pracovní síla v lese.
Následovala dlouhá léta v Hájích. Ostatní německé rodiny odešly a Háje se staly součástí pohraničního pásma. „Zůstala jsem sama, všechny kamarádky odešly do Německa. Pak jsem si jednu našla v Blatné, ale neznala jsem kino, neznala jsem žádnou zábavu. Já bydlela na Hájích a ona v Blatné. A to je od sebe šest kilometrů,“ vzpomíná pamětnice.
Nová kapitola Elfriedina života se začala psát v roce 1957, kdy se provdala za Josefa Lehnerta. Josef, rovněž český Němec, byl po válce jako mladistvý nasazen na těžkou práci v jáchymovských uranových dolech. Spřátelil se tu s politickými vězni a navzdory obrovskému riziku jim začal pomáhat. Ven z táborů vynášel na motácích tajné dopisy a dovnitř pašoval jídlo. Společně s Elfriedou pak tyto dopisy rozesílali rodičům vězněných. S některými z nich udržovali přátelské vztahy po celá desetiletí.
Po zániku Hájů na konci 50. let, kdy byla vesnice srovnána se zemí, našla Elfrieda nový domov v Horní Blatné. Pracovala v papírně a později v podniku Triola.
Foto: archiv pamětnice
(Paměť národa Karlovarský kraj)
