V meziválečném období byly i na Hřebečné, tak jako v okolních obcích,aktivní různé sportovní a tělovýchovné spolky. Jedním z nich byl také Hornokrušnohorský spolek zimních sportů (Obererzgebirgischer Wintersportverein), který měl množství členů nejen z řad místních, ale i přespolních obyvatel. Členové spolku postavili na Hřebečné skokanský můstek zvaný Grendlerschanze, z něhož se skákalo již v roce 1930.
Můstek tvořila dřevěná, 15 metrů vysoká a 60 metrů dlouhá nájezdová věž. Někteří skokani zde dosáhli skoků dlouhých i přes 40 metrů. Skokanský můstek byl po válce obnoven dle norem a projektu Karla Jarolímka, ovšem jako mnoho jiných byl postaven bez stavebního povolení. Konstrukce celého můstku byla připevněna na kmeny kolem rostoucích stromů. V blízkosti velkého můstku byl postaven ještě menší můstek pro dorost. V areálu sportoviště na Hřebečné působil od roku 1946 klub Jiskra Abertamy, jehož zakládajícími členy byli především sportovci z řad místních starousedlíků. Tento klub se v roce 1966 přetransformoval na Tělovýchovnou jednotu Rukavičkářských závodů Abertamy. Předsedou TJ se stal Jan Zenker, jednatelem byl jmenován Gerhard Krakl. Lyžařský oddíl vedl Pavel Schreiber, jedním z trenérů byl například Egon Hofmann.
Vedení TJ RZ Abertamy plánovalo výměnu krycí plochy nájezdu stávajícího skokanského můstku, výstavbu věže pro rozhodčí, stavbu nového většího můstku P-50 či stavbu přírodního můstku pro trénink dorostu. Pravděpodobně naposledy byl hřebečenský můstek využit v roce 1971. V roce 1972 byl z důvodu špatného technického stavu jeho provoz ukončen. Zároveň byla kvůli velké finanční náročnosti zrušena také plánovaná výstavba nového můstku. Podobného osudu se v blízké budoucnosti dočkaly i mnohé skokanské můstky v okolí. Slavná etapa skoků na lyžích tak v Krušných horách pomalu spěla ke svému konci.
(Lenka Löfflerová s využitím materiálů Gerharda Krakla)
