Majitel ostrovského panství, pan hrabě Jeroným Šlik, poručník jeho milosti rožmberského vladaře, zase jednou pobýval ve svém oblíbeném Jáchymově. Ve městě, které přineslo rodu Šliků nesmírné bohatství. Stalo se to roku 1550, kdy panovalo parné slunné léto provázené občasnými prudkými bouřkami. Také podzim byl přívětivě teplý. Pan hrabě využíval pobytu v Jáchymově k celkovému zotavení po ztrátách majetkových i mocenských. Ty mu způsobila jeho aktivní účast v neúspěšných protihabsburských taženích. V přívětivém Jáchymově jistě nalezl u podobně smýšlejících lidí pochopení, porozumění. Avšak v lidském životě není pouze spokojenost, klid, štěstí, je i neštěstí, strázeň, utrpení. A to se nevyhnulo ani urozenému hraběti Jeronýmu Šlikovi.
Jednou k večeru, když se pan hrabě vracel z vyjížďky, ucítil při seskoku z koně v palci na noze prudkou bolest. Bolest, které se již nezbavil. Ta se neustále stupňovala a lékaři nezbylo nic jiného než palec, který již hrál všemi barvami, uříznout. Avšak oheň z uříznutého palce se šířil stále výš, utrpení pana hraběte bylo nezměrné. Nohu by bylo potřeba pod kolenem amputovat.
Začátkem prosince byl Jáchymov přikryt běloskvoucí sněhovou přikrývkou. V údolí se válely husté chuchvalce mlh, do kterých přijel ze sluníčka na vrcholcích hor věhlasný lékař z Chemnitzu. Lékař, který Jáchymov důvěrně znal ze svého působení v tomto horním městě, doktor medicíny Georg Agricola. Hrabě Šlik si ho pozval ke konzultaci a asistenci. Georg Agricola potvrdil mínění místního lékaře, mínění, kterého se všichni obávali. Amputace na dlaň pod kolenem je nutná, panu hraběti jde o život. Jednalo se o hodiny, otrava postupovala stále rychleji.
Hrabě Jeroným Šlik vida, že není vyhnutí, podrobil se osudu. Den D nastal pro hraběte Jeronýma Šlika 11. prosince 1550. Jak je napsáno v kronice: „… nejprwé kšaft a rozkázání w přítomnosti manželky swé a dwú hrabat mladých, synů swých učinil, a se wšemi se smířiw a odprosiw, ačby komu ublížil, swátost welebnú od swého predikanta přijal, …“ Sloužící zapálili další svíce, dny byly již krátké. Hrabě se pevně zakousl do kusu dřeva a „tu těžkost přetrpěl a o nohu přišel“, aniž by se ozval hlasitý výkřik. Po operaci milosrdná mdloba zmírnila jeho trápení. V následujících hodinách a potom dnech všichni napjatě očekávali, zda se operace podařila. Rána se dobře zacelila a noha se začala hojit. Hraběti se vrátila dobrá nálada, život v domě se stal hlučnější, veselejší. Po několika týdnech bylo vyhráno. Hrabě sice přišel o nohu, ale překonal nejhorší svízel svého života a přežil. Avšak ne na dlouho. Zemřel následujícího roku, v červnu 1551. Historické prameny se již nezmiňují jak a na co skonal. Je však jisté, že statečnost, kterou prokázal při operaci, nebyla nadarmo.
Zdroj: Václav Březan: Život Viléma z Rosenberka, muzejní spisy XXIV, Praha 1847 Obrázek: Lékař podává lék – dobový dřevoryt z ro
