Menu
SMART GUIDE
SmartGuide je inovativní platforma pro publikování vlastních digitálních audioprůvodců. Návštěvníkovi destinace stačí jen vlastnit chytrý telefon. O technickou údržbu se stará správce aplikace.
Aplikace představuje návštěvníkům destinace skryté klenoty místa, které právě navštívili. Upozorňuje je na zajímavosti, příběhy, akce… Napomáhá výrazně k udržitelnosti cestovního ruchu, protože snadno přesměruje zájem návštěvníka z exponovaných oblastí do méně vytížených míst. Správce aplikace tak může snadno regulovat kapacitu daného území. Smart guide je k dispozici v mnoha jazycích. Největší oblibu získal mezi návštěvníky z Německa, což je pro Jáchymov klíčové.
Za podporu projektu děkujeme Karlovarskému kraji
Jmenuji se Jáchym. Jméno mám příhodné, jako by už moji rodiče věděli, které místo je navždy zapsáno hluboko v mém srdci. Po matce jsem Schlik. Svým strýcem Štěpánem jsem byl pozván ve 25. roce svého života, abych zaznamenal úspěchy jeho rodu. Při pozvání jsem nevěděl, že budu nakonec dlouhá léta zaznamenávat velkolepou, zlatou, tedy promiňte, stříbrnou dobu založení a rozkvětu slavného města Joachimsthal. Tehdy žili Schlikové v Chebu a v Ostrově.
A v Ostrově se to za teplých dnů léta Páně 1516 všechno počalo.
Jedné jasné letní noci měl Štěpán Schlik sen, ve kterém se mu zjevil svatý Jáchym. Ukázal mu v horách místo, kde by měl hledat poklady země. Poslechl ten sen a vydal se s družinou do hlubokých lesů Krušných hor až k vrchu Schöttenbergu. Když se zatoulal dál od naší družiny, narazil na dva horníky, Kašpara a Essera. Ti mu vyprávěli o malé štole ve velikosti dvou jáchymovských láter (4 dlouhé kroky, chcete-li), ve které narazili na stříbrnou žílu. Nestačili jim však peníze na pokračování, avšak Štěpán věděl, že to je to místo ze snu.
Po nalezení žíly Fundgrübner založil můj strýc těžební bratrstvo, a ještě téhož roku bydlelo v údolí prvních 105 obyvatel, kteří razili pět šachet. Na památku této události pojmenoval nově vzniklou osadu Joachimsthal, tedy Údolí sv. Jáchyma.
Měl jsem za úkol psát do všech světových stran, dát vědět, co Štěpán nalezl, a podělit se o radost. Brzy do oblasti začali přicházet horníci, řemeslníci i obchodníci, kteří chtěli vydělat a usadit se zde v Krušných horách. I já jsem se přestěhoval, abych zbytek svého života strávil mezi nimi a mohl jsem vám o nich, jako kronikář města, vyprávět.
V létě 1516 obdržel Ludvík Jagellonský psaní od Schliků a rozhodl se, že udělí osadě městská práva, právo pivovárečné a práva ražební k ražbě mincí. A tak se z osady 16. 8. 1516 stalo město Jáchymov. A v roce 1520 byl Jáchymov povýšen na horní svobodné město.
V tomto roce mělo město již 4 960 obyvatel a 319 dolů ve správě.
Štěpán Schlik byl zbožný muž, u každého vchodu nové štoly nechal vysvětit sochu sv. Jáchyma nebo sv. Barborky, ke kterým se horníci modlili. Stavbu kostela však v městském plánu umístil dál od města, jako by chtěl nechat horníkům prostor, aby se po těžké práci dobře pobavili v městských šencích, aby pak druhý den od té hornické lopoty neutekli.
Jméno stavitele Kostela Všech svatých jste z mých kronik ztratili, a já už jsem ho stářím zapomněl, ale co postavil, můžete obdivovat do svých dní. Však se vám hrázdění kostela líbilo natolik, že jste ho po staletí opakovali ještě v mnoha jiných významných i nevýznamných stavbách. Za mých věků bylo hrázdění přiznané, dnes je schované v omítce. Vy jste se naučili mou dobu pojmenovávat jako gotickou, ale než se kostel dostavěl, stihl přijmout také prvky nové módy, která se mocným Šlikům líbila – renesance.
Vše jsem pečlivě zapisoval, pana stavitele poslouchal, abych vám o kostele mohl říct náležité detaily.
Strmá část střechy je sedlová, běžně není tak strmá, ale tady byly zimy požehnané, sníh rychleji a lépe ze střechy klouzal a nehrozilo propadnutí. Nad kněžištěm je střecha valbová, strmá, ale postupně klesající, aby ten sníh nepadl příchozím na budku.
Nad štítem ukovali mistři kovářského cechu kříž, který je teď uvnitř kostela. Jako ochrana před požárem se na všechna stavení dával ukovaný kohout.
Do kostela vedly tři vchody. Jeden jste v roce 1913 zazdili, ale zevnitř je v hrázdění stále poznat, kde byl. Kostel je do poloviny z kamene a od poloviny hrázděný. Krov namáčeli mistři tesaři do volské krve, aby brzy nezetlel a nechytil houby. A pomohlo to, protože krov stojí dodnes a pamatuje tolik, co já.
Slavnostně byl kostel otevřen v roce 1520, ale už v roce 1530 k němu postavili hornický špitál a o tři roky později také hřbitov. Pro špitál se v chladných půdách skladovaly potraviny a materiál.
Dovolte mi představit vám velkého přítele mého strýce, pana Lukáše z Kronachu. To on představil renesanci Šlikům, byl jejím velkým malířem a dřevorytcem.
Pracoval pro dceru Jiřího z Poděbrad, byl váženým měšťanem i radním ve Wittenbergu. Štěpán jej oslovil, aby Kostelu Všech Svatých navrhl oltář, který dodnes stojí uvnitř kostela.
Kostel dále zdobí zvon a sousoší Kalvárie, to bylo původně v klenuté kapli na hřbitově. Náhrobky našich významných měšťanů jsme nechali odlévat a tepat v kovu. Ty se vašemu oku nedochovaly. Pozdější kronikář píše, že je v roce 1780 všechny prodali, jejich obsah zkopírovali na dřevěné desky a za ušetřené peníze proběhla rozsáhlá rekonstrukce.
Po II. světové válce kostel v Jáchymově chátral a v roce 1958 byl zbořen špitál i ohradní zeď. V roce 1964 byl kostel prohlášen za kulturní památku a jeho vybavení bylo odvezeno k restaurování, avšak část se ztratila. Varhany z 18. století byly přesunuty do kostela v Nových Hamrech, kde jsou potěchou dodnes. Střecha byla opravena, ale po roce 1968 byl kostel ponechán napospas osudu. Do konce 80. let hrozilo zřícení, což umocnily vandalské a zlodějské zásahy, včetně krádeže trámů. V roce 1991 začaly první pokusy o záchranu, a v letech 1992–1993 město Jáchymov kostel zrestaurovalo.
Následuj mne poutníče ulicí Havlíčkovou k Chlebnému trhu.
Rod Schliků pozval šikovné horníky z celého blízkého okolí, především ze Saska a z území od Ostrova až po Cheb, kde má rodina vládla. Potkávali se tu sousedé i neznámí lidé. Vytvořili jsme si nové tradice, které spojovaly zvyky přivezené i vše, co bylo nutné ctít v těžkém hornickém povolání.
Nechte si vyprávět, jak se v mé době žilo.
Naši horníci vytvořili bratrstva, ve kterých si pomáhali, část žoldu ukládali na nemoc, stáří, pořádání slavností a oslavy svatých. Pokud někdo přišel o práci, bratři z bratrstva mu z naspořených peněz pomáhali.
Hornické právo upravovalo pracovní podmínky, osvobozovalo od vojny a nejlepší horníci se těšili vysokému postavení. Práce byla dobře placená, ale také nebezpečná a vyčerpávající.
Manželky spravovaly domácnost, vařily, praly, pěstovaly plodiny a chovaly zvířata. Mnohé si přivydělávaly řemesly, jako tkaní nebo výroba keramiky, aby podpořily rodinný rozpočet. Na dny v dolech připravovaly manželky horníkům chléb, kaši, sýr, zelí. Ti bohatší dostali jednou za týden kousek masa.
V dolech, v malých skulinách i na oltářích, nechávali horníci dary na ochranu. Žádali permoníky, ducha hor Rudovouse i svatou Barboru o ochranu a pomoc.
Největším svátkem byl 4. prosinec, svátek svaté Barbory. Průvod v krojích mířil od kostela k radnici, kde radní poděkoval horníkům a zval je na oslavy. Mladé dívky pekly perníčky ve tvaru Barbory, které nosily chudým jako požehnání. Ženy řezaly větve třešní, které měly do Vánoc vykvést pro štěstí a zdraví.
Sv. Anna, babička Ježíše, je od pradávna patronkou matek, babiček, horníků, těžařů, mlynářů. Dává déšť, ale ochraňuje před bouřkou. A pomáhá nalézt ztracené věci. V Jáchymově měla jistě svoje místo, proto jsme jí postavili hned u radnice malou dřevěnou kapli. Ta však shořela v létě 1642. Druhá kaple také shořela a až třetí kaple z roku 1873 stojí před vámi. Ve zvoničce kaple je zavěšen zvon zvoníka France Franka s reliéfem Ježíška a Panny Marie. Na zvonu je latinsky napsáno: Ať je provincie Čech požehnána, aby se díky zásahu význačné osoby dařilo hostiteli a všem přítomným!
Za kaplí svaté Anny stával Chlebný trh. Tady jsme nechali postavit první radnici roku 1520. Mohutnou jednopatrovou dřevěnou budovu. Jak město rychle rostlo, nabídl laskavý Jeroným Šlik v létě 1531 k odkupu svůj honosný dům v horní části města. Obdržel za něj 2 000 zlatých. To byla teprve budova hodná radnice a našeho věhlasu! Stařinká dřevěná radnice se přestavěla na kamenný, hrázděný obytný dům, ve kterém jsem bydlel já, chtěl jsem být blíže prostému lidu a dobrému šenku. Pod hlavní síní se vybudovalo klenuté sklepení a vedle mého domu stál legrační patrový úzký domek. V roce 1946 jste mi je oba zbourali. Chcete-li, aby na vás dýchla historie mojí doby, ono osudné místo ze sna, kráčejte do tiché proluky mezi domy 493 a 496, kde stojí ústí Nálezné štoly.
Léta Páně 1512 pokusili se dva horníci prorazit štolu od naleziště stříbrného valounu po Zámecký vrch, na kterém ve vaší době stojí hrádek Freudenstein. Neměli však dostatek peněz. Šlikovo bratrstvo se ražby ujalo. Právě sem ho sen o svatém Jáchymu dovedl. A započala se stříbrná horečka.
Roku 1516 udělilo se našemu údolí právo městské a také právo pivo vařit i prodávat. Stavěli jsme měšťanské domy, neměli jsme tedy peněz na velké pivovary a v mé době bylo oblíbené posedět menším šenku. Určovali jsme tedy domy, které mohou pivo vařit.
Havíř si musel po těžké práci odpočinout, tak hledal útěchu v pivu. Pořádaly se závody v pití piva, opilci pak rušili město a nechodili do práce. Roku 1546 jsme jako součást Statut města vydali řád pro pivovarnické mistry. Přikázali jsme, kolik smí být v šenku míst, kolik piva se smí prodat, v kolik hodin musí být prodej piva ukončen a jiné povinnosti.
Opilců však neubývalo, proto myslím, že nařízení spíše nikdo nevymáhal, ba ani nedodržoval. Až blíže vaší době se postavily dva velké pivovary, zachován byl pouze Horní jáchymovský pivovar, který stával na zeleni naproti Nálezné štole až ke Kapli sv. Anny. Oheň nenechal mnoho vzpomínek na moji dobu. Ale když se roku 1897 pivovar dostavěl, parostrojní výrobou vytočil ročně nejméně 1 100 hektolitrů zlatého moku. Výrobu a chod pivovaru řídila správa města, ale přišla těžká léta dvou světových válek a pivo z nekvalitních surovin nikomu nechutnalo. Roku 1946 byl posledního listopadu pivovar uzavřen. A 16 let poté byl dům zbourán.
DŮM PEKAŘE KÜHNA
Na pravé straně údolí na hlavní šíravě najdeme dům pekaře Kühna, č.p. 282. Abychom si dokázali dobře představit význam tohoto domu, musíme uvést tři důležité postavy jeho příběhu.
Marie Curie-Skłodowská byla slovutná polsko-francouzská alchymistka, chcete-li chemička. S manželem se pohroužili do bádání smolince z Jáchymova, ve kterém se jim v roce 1898 podařilo nalézt silně radioaktivní prvek radium. Jeho plyn se jmenuje radon. A ten je pro další věk Jáchymova velmi důležitý.
Doktor Leopold Gottlieb byl syn židovského obchodníka se slámou. Ve svých 37 letech byl jmenován okresním lékařem v Jáchymově. Velmi se zajímal o práci Marie Curie-Skłodowské.
Inženýr Josef Štěp pracoval jako hormistr na dole Werner v Jáchymově. Byl oblíben pro vlídné chování i odborné přednášky, které vyhledal i samotný anglický král Edward VII v roce 1909.
Tradovalo se už od mých dob, že vody vyvěrající v dolech mají léčebné účinky, proč bych tady jinak jako pětisetletý vyprávěl…Na pověření od ministra zemědělství hledali společně doktor Gottlieb a inženýr Štěp léčebných účinků radonu. Právě v domě pekaře Kühna postavili dvě vany a založili první neoficiální lázně v roce 1906. Vysloužilý havíř Josef Prennig nosil do kádí vodu z dolu Rovnost. Gottlieb připravoval vodu a Štěp měřil radioaktivitu.
Pro velký zájem se otevřely další kádě v dnešní lázeňské části, a vodu pak vozil koňský povoz. Později voda tekla potrubím a v roce 1911 byla otevřena první oficiální lázeňská budova. Vany z domu pekaře se dochovaly do dnešního dne.
ČERVENÝ DŮM A POŽÁR
Popisné číslo 270 je patricijský domu se vstupním portálem z mé doby, z roku 1543 přesně. A portál byl tesán slavným kameníkem Jorgem z Bamberku. Pro měšťanské domy je v Jáchymově příznačné rozdělení na přední – reprezentativní dům a zadní – hospodářský dům, který byl vždy vystavěn na ústí štoly, aby se nikdo jiný v noci nepokusil ze štoly odnést stříbro a vstup i nález mohly být vždy dobře hlídány.
Četné stavby Jáchymova dalece přesahovaly svým významem nejen hranice města, ale i země. Vše zmizelo během pouhých pěti hodin roku 1873. Požár vznikl v dnešní lázeňské části v 11:15 v zámečnické dílně. Oheň se nepodařilo zkrotit, ve 12:00 hořela Kaple sv. Anny, ve 12:15 městský pivovar, ve 13:15 radnice a její okolí. Lidé se před požáry ukrývali v gotických sklepích domů nebo v horních ulicích.
V 15:00 začal hořet kostel. Krovy se nakonec s obrovským rachotem zřítily a hořící věž připomínala obří pochodeň. Plameny z věže šlehaly ještě druhý den a z kostela se valil proud roztaveného stříbra až k radnici, kde postupně vychládal.
Oheň se vyhnul jen Kostelu Všech svatých se špitálem a osamoceným domům rozeseté po stráních. Obnova započala okamžitě, a přesto trvalo 50 let, než se město vzpamatovalo. Sbírka v zemi vynesla celkem 654 000 zlatých. Řada členů královské rodiny i šlechty v Evropě posílala osobní peněžité dary. Tento požár započal novou éru města Jáchymova.
V popisném čísle 273 najdeme tzv. Červený dům. Původní hrázděný dům z 16. století byl zničen při požáru v roce 1873. Nová podoba byla postavena roku 1891.
V domě se našla socha Milostného zobrazení Panny Marie, u které se prý po staletí dějí zázraky.
Babky si vyprávějí, že ji původně vlastnila dcera horníka jako památku na maminku. Otec byl však proti katolické víře, dceru chtěl provdat a donutit ji odejít z domu. V noci schovala sochu v kurníku, že se k ní po svatbě vrátí a přenese ji do nového domu svého manžela. Pro sochu se však již nikdy nevrátila.
Roku 1659 našel sochu v kurníku chudý David Weidner, nový obyvatel domu. Panna Marie mu prý přinesla mnoho štěstí, protože když v roce 1682 umíral, byl milovaným otcem a vrchním soudcem Jáchymova. Jeho dcera Lucie Mádrová věnovala sochu do kláštera na Mariánské.
K sošce se pořádaly pouti. A to tak významné a velkolepé, že si kámen z Mariánské vyžádal samotný papež. Po uzavření kláštera v roce 1949 odvezli sochu do kostela v Novém Zvolání, jáchymovští ji však vysoudili zpět do kostela sv. Jáchyma. A poutní místo bylo převedeno z Mariánské do Jáchymova dekretem z roku 1987.
Jdi poutníče vyslovit také svoje přání, je-li lidské a laskavé.
Patricijský dům č.p. 146 se sedátkovým portálem byl postaven v roce 1555 nákladníkem dolů Hansem Bockem, který jako první na světě nechal v tzv. Kozí (Bockově) štole nainstalovat měchové větrání, tedy vzduch vháněný do štoly dřevěným potrubím.
Uvnitř domu je zachována původní gotická klenba a raritní renesanční krovy střechy. Tento dům byl nejspíš při požáru jako jeden z mála zachován.
V roce 1851 byl prodán městu a byla zde zřízena pošta s telegrafem, poté zde stála městská spořitelna a v roce 1968 opět pošta. Ta byla v roce 2000 přestěhovaná do lázní.
Renesanční dům č. p. 143 byl postaven v roce 1520 pro spoluzakladatele města, nejvyššího jáchymovského mincmistra a horní hejtmana Jindřicha z Könneritz. Pozdně gotický nikový portál zdobí odpočinkové sedáky. Dům má tzv. diamantovou klenbu, v uličče z pravé strany je podstřešní okno s původním čočkovým sklem. Okno se totiž nikdy nikomu nepodařilo rozbít, ulička je úzká a kámen by se nepodařilo hodit tak vysoko. Na hlavních dveřích je sedátkový portál. V roce 1910 zde byla vybudovaná věhlasná cukrárna a kavárna Cafe Weis, již roku 1958 byl dům vyhlášen jako památkově chráněný a v roce 1964 se sem přistěhoval doktor Urban, městský archivář, který se zasloužil o vybudování muzea v Mincovně, založil Městský zpravodaj a organizoval 450. výročí města. Po roce 1968 byl prohlášen za kontrarevolucionáře a byly mu odebrány všechny zásluhy. Doktor Urban emigroval do Berlína a o Jáchymově a hornictví psal dál. Jáchymov dnes čeká na přesun jeho významných jáchymovských artefaktů do muzea.
Dům číslo 12 byl postavený v samých počátcích města, je jedním z mála, co přečkaly staletí téměř nedotčené. Zděný od základu až po střechu, v době, kdy většina domů mívala patro hrázděné či žádné, odráží krásu přechodu gotiky v renesanci. Pamatuji jeho hrdé klenby, v přízemí křížové hřebínkové a v patře kroužené žebrové, tak vzácné, že je najdete jen na místech mocných, jako na Pražském hradě či v chrámu sv. Barbory. Přední dům sloužil k obývání a reprezentaci, zatímco zadní, přístupný přes krytou pavlač, poskytoval hospodářské zázemí a ústí do štoly. Dnes dům nese jizvy času – zbytky původních omítek odhalily figurální malby, portály i madla schodiště vyprávějí o bohatství svých pánů. A přestože povodeň času jej ničí, stále stojí jako tichý svědek počátků města Jáchymova.
Jeden z nejstarších domů v Jáchymově, postavený kolem roku 1520, býval významnou součástí souboru goticko-renesančních budov. Jeho stavba je připisována Štěpánu Šlikovi, jednomu ze zakladatelů města. Původně vystavěný v pozdně gotickém slohu s hrázděným patrem, byl dům po požáru v roce 1538 přestavěn v renesančním stylu. Další ničivý požár v roce 1873 zničil střechu, ale díky tehdejším protipožárním opatřením, jako byla mazanina na dřevěných konstrukcích a cihlové půdovky, se uchovaly stropy a další klíčové části interiéru. Portál domu, dílo Jörga z Bamberka, je jedním z nejstarších kamenických děl ve městě a jeho bohatě profilované ostění se světlíkem zdobeným mříží představuje unikát Jáchymova.
Zadní hospodářská část domu, kdysi propojená krytou pavlačí, dnes existuje jen ve zbytcích, především jako sklepní přízemí zaklenuté valenou klenbou. V přízemí domu se dochovaly renesanční trámové stropy, některé překryté barokní výmalbou, která se však vlivem zatékání a neúdržby rozpadá. Renesanční fresky v patře, zachycující například kupce a kohouta, odhalily svou přítomnost až díky postupnému chátrání budovy.
V roce 2023 byla majiteli nalezena unikátní obléhací mince z pravého zlata, z roku 1529, patřící nejspíše Sultánu Sulimanovi. Obléhací mince byly raženy jako nouzové mince v době jeho obléhání Vídně. Žádná stejná mince neexistuje a její hodnota je téměř milion korun.
Léta Páně kolem roku 1520 byl vystavěn dům č.p. 4, jenž sloužil ku poctě a potřebám vznešených pánů Viléma a Petra Voka z Rožmberka, jejichž jméno bylo tehdy v zemi české velmi vážené. Tento dům se honosí nikovým portálem sedátkového typu, jehož gotická archivolta, byť později narušena klenákem, stále připomíná dovednost kameníků té doby. Vstupní vrata, bohatě vyřezávaná, byla zhotovena o století později a zdobí je stylizované akantové listy, květy slunečnic i hrozny vinné, zavěšené na mistrovských železných závěsech.
Průčelí domu má okna rozestavěná nepravidelně a zakončuje je sedlová střecha se sedmi vikýři. Přízemí a patro odděluje plastická římsa, přičemž v přízemí spatříte segmentově zaklenutá okna i mohutný portál. Barokizující zdvojená okna v patře a polokruhová okénka v mezipatře svědčí o pozdějších úpravách. Vnitřek domu je neméně skvostný – chodby a místnosti v přízemí zdobí hřebínkové klenby, schodiště vedoucí do patra je zaklenuto stoupavou klenbou a odpočívadlo má trojici nepravidelných kleneb. V patře bývala pavlač, k níž vedl obloukově zaklenutý portálek.
Dům je pevně spjat s příběhem Šliků a Rožmberků. Roku 1544 hrabě Jeroným Šlik spravoval majetek mladých Rožmberků, Viléma a Petra Voka, a šlechtické rody spolu udržovaly přátelské vztahy již od založení Jáchymova. Roku 1588 pak Vilém z Rožmberka, z vůle císaře Rudolfa II., vedl jáchymovský úřad pro výkup stříbrných rud, čímž přispěl ke královskému bohatství.
Na pravé straně nezapomeňte navštívit Krušnohorskou Apatyku s č.p. 131. Jedná se nejspíše o první lékárnu u nás. Mincmistr Sturtz si byl velmi blízký s hrabětem Šlikem, a proto mu bylo dovoleno stavět přímo naproti prvnímu šlikovskému paláci. V roce 1526 se zde otevřela první lékárna, dále pak v dalších prostorech Horní soud a Okresní soud i malá hospoda.
Léta Páně 1516 byla založena tzv. prostřední škola, ve které se poprvé v českých zemích učil kromě latiny také řecký jazyk. V Praze se řečtina vyučovala až od roku 1540. V roce 1532, s příchodem Johanna Mathesia, se výuka rozšířila o hudbu a luteránskou víru.
Mathesius byl muž učený, jenž studoval na univerzitě ve Wittenbergu, kde se osobně seznámil s Martinem Lutherem a poslouchal jeho přednášky z teologie. Věnoval se též fyzice a astronomii. Roku 1532 poprvé přijel do Jáchymova, kde nastoupil jako rektor školy. V roce 1541 byl povolán městskou radou do služby duchovní a stal se evangelickým knězem, šířícím Lutherovo učení. Téhož roku se oženil s měšťankou Sibyllou Richterovou, dcerou hutního úředníka. Mathesius věnoval své síly nejen duchovnímu životu města, ale také školní knihovně, která byla obohacena dary místních měšťanů. Obsahovala teologické spisy, díla antických autorů, knihy o přírodních vědách, hornictví, medicíně a matematice.
Neméně významným mužem byl Georgius Agricola, městský lékař, lékárník a později známý jako „otec mineralogie“. Působil v Jáchymově v letech 1527–1531, kde sbíral poznatky o hornictví, hutnictví a mineralogii. Ty shrnul do svého díla Bermannus a především do svého slavného spisu De re metallica libri XII, tedy „Dvanáct knih o hornictví“. Toto dílo, považované za základní příručku hornického řemesla a hutního zpracování rud, sloužilo odborníkům po celé Evropě více než 200 let.
Knihovna, kterou Agricola a Mathesius společně budovali, byla skutečnou pokladnicí vědění. Obsahovala 227 svazků, mezi nimiž se nacházel pergamenový kodex s hebrejským textem Starého zákona z 12. století či hudebniny Cantica sacra od Nikolause Hermanna. Tisky pocházely z evropských měst, jako byly Basilej, Benátky či Lipsko, a knihy byly svázány v kožených vazbách s kovovými prvky, některé opatřené řetězy proti odcizení.
Avšak léta Páně 1625 byla škola uzavřena vlivem rekatolizace, a knihovna, ač nepoužívaná, zůstala zachována. Knihy přečkaly válečné drancování i požáry, a roku 1871 je na půdě radnice objevil archivář Karl Siegl, jenž je zpracoval a uložil. Dnes je tato knihovna vzácným svědectvím o době, kdy Jáchymov byl nejen centrem těžby stříbra, ale také městem učenosti, kde jména jako Mathesius a Agricola zněla nejen zde, ale po celé Evropě.
Léta Páně 1531 město Jáchymov odkoupilo dům od Jeronýma Šlika za 2 000 zlatých a přestavělo jej na radnici, která se stala sídlem městské rady, správy a soudů. Tato stavba nese stopy pozdní gotiky a renesance s vlivy saského stavitelství. Kamenný sedátkový portál, výrazná věž a profilace oken svědčí o vysoké úrovni tehdejší architektury. Radnice byla nejen symbolem městské moci, ale také centrem společenského života.
Budova zažila bouřlivou historii. Roku 1538 byla těžce poškozena při požáru, který zachvátil také mincovnu a 15 okolních domů. Obnova probíhala v letech 1540–1544, kdy bylo na zásah Jeronýma Šlika rozšíření radnice povoleno samotným králem. Roku 1782 radnice opět vyhořela, přičemž rekonstrukci vedl architekt Filip Heger, který budovu obnovil v jednoduchém, strohém stylu. Největší pohromou byl však požár z roku 1873, při němž shořela podstatná část města. Radnice byla následně obnovena se zachováním původních rysů, byť s provizorním zastřešením věže.
Na přelomu 19. a 20. století se město opět vzmohlo díky těžbě uranu a léčebným účinkům radioaktivních vod. V roce 1901 prošla radnice rozsáhlou přestavbou v novogotickém slohu podle návrhu jáchymovského stavitele Antonína Hammerschmidta. Byla zvýšena o patro, věž získala novou výšku a budova získala reprezentativní podobu, která je dodnes patrná.
Radnice hrála významnou roli i ve vývoji města. V její blízkosti vznikly další významné stavby, jako mincovna (1534–1536), latinská škola, kostel sv. Jáchyma (1534–1540) a fara. Centrum města se tak přesunulo do horní části, která se stala společenským i hospodářským srdcem Jáchymova.
Léta Páně 1533 byl vedle domu Jeronýma Šlika, nynější radnice, zakoupen dům Kunze Eirolta, který byl přestavěn na Královskou mincovnu. Stavba této vznešené budovy, dokončená v roce 1536, se pyšní krásným nárožním arkýřem s letopočtem dokončení. Zde se začal razit slavný jáchymovský tolar, jehož jméno dalo později vzniknout názvům měn, jako jsou thaler či americký dolar. Ve zdejší mincovně a v přidružené mincovně v Horním Slavkově Šlikové vyrazili více než milion tolarů, což přispělo ke slávě a bohatství města.
Avšak s úpadkem těžby stříbra roku 1671 skončil i provoz této mincovny. Dnes v budově sídlí Muzeum mincovnictví, hornictví a balneologie, kde návštěvníci mohou spatřit dějiny těžby, numismatiky i jedinečné ukázky mistrovské práce mincmistrů.
Dům mincmistrů, postavený v letech 1534–1536, sloužil jako reprezentativní sídlo šlikovských a později královských mincmistrů. Patrová rohová budova s pětiúhelníkovou věžovitou přístavbou byla spojena s mincovnou dřevěnou pavlačí a průchody v rozdílných podlažích.Honosné interiéry zdobily hřebínkové klenby, kamenné schodiště a malované trámové stropy. Po roce 1945 však dům chátral a byl v 70. letech 20. století zdemolován. Zachovaná sklepení s valenými klenbami dnes tvoří součást expozice jáchymovského muzea.
Léta Páně 16. věku, v čase, kdy Jáchymov rozkvétal slávou stříbrných žil, zbudován byl v ulici Mincovní dům patricijský, nesoucí číslo 33. Tento dům, spjatý s právem vařiti a prodávati pivo, stál nejen jako domov vážených měšťanů, ale také jako pevnostní opora města. Pod jeho základy se nachází nálezné důlní dílo, štola z let 1517–1520, která chráněna byla pevnostními prvky včetně střílnového okénka. Jedinečností nad jiné jest pozůstatek gravitačního vodovodu, jenž puklinový pramen vedl dřevěnými koryty až do masivní žulové vany, která vodu sbírala a odváděla dále. Takové zařízení nemá v českých zemích obdoby.
Budova, široká a jednopatrová, zdobena byla portálem prostým, avšak důstojným, a šestero okenních os zdobilo její čelní fasádu. Původní renesanční schodiště a oblouky kočárového vjezdu, později zazděného, stále nesou ducha původní výstavby. Po velkém požáru města roku 1782 dům prošel barokní proměnou a jeho fasáda dostala bohaté pilastry a ornamenty. Uvnitř se dochovaly valené klenby a štukové zrcadlo na stropech.
Na dlouhá léta však dům upadl do zapomnění a začal chátrat. Po roce 1989 jeho zkázu umocnili vandalové a sběrači, kteří z domu odnášeli vše, co mělo nějakou hodnotu. Až roku 1995 jej zakoupila rodina Pincových, jež s neúnavnou pílí započala jeho obnovu. Ve sklepeních domu byla zpřístupněna stará štola, očištěny byly zdi, vyměněny dřevěné konstrukce, a dům byl nakonec zapsán mezi památky kulturní.
Ach, ta léta dávno minulá… Když zavřu oči, vidím, jak se Jáchymov rozrůstá, kámen po kameni. A právě zde, na rohu náměstí, stojí dům čp. 71, který pamatuje ještě řád sester Klarisek. Je to důstojná stavba, renesančně-barokní, jak se na Jáchymov sluší a patří – s tradičním půdorysem, a dokonce i dvorním křídlem, kde kdysi plála černá kuchyně. V krovech nad hlavami se dodnes ukrývají tesařské značky, jakési podpisy dávných řemeslníků. Kéž by mohly promluvit!
Hned vedle, v domě čísla 72, se začala psát další slavná kapitola. Psal se rok Páně 1535, když byl dům vystavěn coby šlikovská horní budova. Tady sídlil výběrčí desátků – a to nebylo ledajaké postavení! Však také dispozice domu napovídá, že zde šlo o místo důležité. Roku 1538 jej odkoupilo město od váženého Mikuláše Streudela a zřídilo zde děkanství. Jenže jak už to v Jáchymově bývá, čas a živly zasáhly – a po požáru roku 1782 povstal dům znovu, v novém barokním hávu, zásluhou královského výběrčího Johanna Miesla von Zeileisena. Dnes se pyšní nádhernou fasádou – pilastry, římsami, tvářemi maskaronů, rostlinami, rokaji… a vstupní portál, ach ten portál! Roku 1540 jej tesali sasští kameníci. Je to skvost renesančního umění – s nikou, baldachýnem a místem, kde kdysi stávala socha svatého Jana Nepomuckého.
A hned vedle, neméně veliký, stojí patricijský dům číslo 73. I ten má svůj příběh. Postaven roku 1540, později byl přestavěn v baroku a ještě v devatenáctém století. Roku 1861 jej zakoupily sestry řádu Karla Boromejského. Vnesly do něj klid a modlitbu, přistavěly kapli a učinily z něj své sídlo. Když později odešly, dům opět změnil tvář – stal se obytným. A dokonce v něm sídlilo první městské muzeum! I dnes zůstalo renesanční jádro a dvorní trakt zachován.
Léta Páně 1949 až do roku 1961 nesl kraj jáchymovský těžké břímě. V těch dnech byly v srdci Krušných hor zřízeny tábory trestanecké, plody moci železné ruky. V osmnáti těchto táborech byli pod přísným dohledem represivních složek komunistického zřízení souženi mnozí nešťastníci.
Zvláště pak političtí vězňové – lidé, již myšlenkou či slovem vzdorovali vládnoucímu režimu – byli za nelidských podmínek hnáni do hlubin země, kde těžili uranovou rudu pro mocný Sovětský svaz, byli tu i zajatci němečtí a Němci sudetští.
Tábory byly obehnány ostnatým drátem, hlídány strážními věžemi a bdělým okem příslušníků státní moci. Život v nich byl tvrdý a bez slitování – chudá strava, nemoci, mráz i zhoubná síla radiace byly každodenním chlebem trestanců. Kdož nesplnil předepsané kvóty, byl trestán: hladověním, postáváním na mrazu či uvězněním v temné korekci. Návštěvy vězňů byly zapovězeny a kromě fyzického týrání vězně týrali psychicky nepravdivými správami z domova nebo jinými promyšlenými činy.
Skrze tyto tábory prošlo na šedesát pět tisíc duší, kolik jich v nich nalezlo smrt, přesně známo není – leč mnozí odhadují, že šlo o tisíce – oběti vyčerpání, nemocí, hladu i násilí. Nejkrutější léta nastala mezi léty padesátým a třiapadesátým. Ač mnohé bylo zamlčeno a mnohé zahaleno mlhou mýtů, táborům nelze odepřít místo v kronice našeho národa – jako připomínku temných časů, kdy moc bez slitování ničila svobodu ducha. Dnes některé z pozůstatků táborů slouží coby památníky, varující pokolení budoucí, aby nikdy nezapomněla.
Roku Páně 2009 odvezl Svatý otec, papež Benedikt šestnáctý, kámen z Mariánské do věčného města Říma. Učinil tak nejen na památku poutního místa – Mariánského kláštera, ale též na počest a paměť všech, kteří v mukách trpěli pod jhem bezcitného režimu.
Kostel svatého Jáchyma a svaté Anny byl vystavěn v letech 1534 až 1540 jako první luteránský chrám v zemích Koruny české. První bohoslužba se konala dne svaté Kateřiny, třebaže chrám nebyl ještě zcela dokončen – scházela například okna. Výstavba si vyžádala náklad 14 824 zlatých.
Po porážce stavovského povstání a bitvě na Bílé hoře byl chrám roku 1624 přeměněn na kostel katolický. Roku 1782 jej zachvátil požár, při němž shořelo i veškeré vnitřní zařízení. Zachovala se toliko renesanční křtitelnice z roku 1575, zhotovená v dílně místního zvonaře Hanse Wildta, a zábradlí okolo ní.
Zničen byl i oltář od Lucase Cranacha z roku 1545 s výjevem Poslední večeře Páně, a další cennosti. Padající střešní konstrukce tehdy poškodila i mramorovou desku, která kryla vchod do hrobky rodu Šliků.
Roku 1873 zachvátil kostel další velký požár. Chrám byl následně přestavěn v duchu tehdy módního pseudogotického slohu podle návrhů architekta Josefa Mockera. Přestavba stála 88 000 zlatých. Shořely i varhany z počátku 19. století. Nové nástroje zhotovila roku 1875 firma G. F. Steinmeyer z bavorského Oettingenu. Tyto varhany měly 25 rejstříků a roku 1908 byly upraveny na pneumatický systém.
Uvnitř kostela se dochovaly nástěnné malby z let 1567–1573 a oltářní obraz z roku 1785. Chrám má trojlodní půdorys, délku 50,5 metru a šířku 28,5 metru. Věž, původně vysoká 45 metrů, byla po přestavbě zvýšena na 56 metrů. Roku 1987 byl kostelu udělen statut poutního místa.
Jáchym Ondřej Šlik, významný představitel stavovského odboje proti Habsburkům, byl dne 21. června 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Byla mu sťata hlava a uťata pravá ruka; obé bylo vystaveno na Staroměstské mostecké věži. Roku 1622 vyprosila hraběnka Šliková jeho ostatky. Lebka i ruka byly nejprve uloženy v kryptě u sv. Salvátora, později v kapli v Kopidlně a nakonec v rodové hrobce u Veliše na Jičínsku.
Roku 1767 bylo při stavbě sakristie kostela sv. Jáchyma nalezeno tělo bez hlavy a pravé ruky, oděné v rudém sametu. Bylo odvezeno do Veliše a pohřbeno jako tělo Jáchyma Ondřeje Šlika.
Před chrámem stojí pomník věnovaný památce vězňů uranových dolů – Křížová cesta ke svobodě. Tvoří ji patnáct pamětních kamenů, které připomínají jednotlivé pracovní tábory na Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsku a jejich oběti. Pomník směřuje k soše Brána svobody, jež na jedné straně zobrazuje mříž, postavu klesajícího muže a letopočet 1948–1989, na druhé straně pak ženskou postavu. Autorem díla z roku 1996 je sochař Roman Podrázský.
Každoročně na konci května se u pomníku koná pietní vzpomínka Jáchymovské peklo, pořádaná politickými vězni a jejich rodinami.
Milí poutníci,
naše cesta Jáchymovem, jeho slavnými i temnými časy, zde končí. Děkuji vám, že jste mi naslouchali, že jste se na chvíli ponořili do historie tohoto města, jež bylo svědkem velikých vynálezů a bohatství, ale také lidského utrpení a nespravedlnosti. A právě z těchto příběhů minulosti bych vám chtěl předat jednu myšlenku: Pamatujme na chyby, které naši předkové udělali. Neopomeňme ty, kteří trpěli, jejichž životy byly zlomeny ve stínu pracovních táborů nebo nespravedlivé moci. A především, chovejme se k sobě navzájem tak, aby se podobné časy nikdy nemusely vrátit.
Respektujme jeden druhého, nesuďme a nepřipusťme, aby nenávist či strach ovládaly naše kroky. Každý z nás má moc ovlivnit svět kolem sebe – slovy, činy, obyčejnou laskavostí. Ať je vám Jáchymov připomínkou, že jsme součástí historie, a že máme možnost ji psát tak, aby budoucí kronikáři vyprávěli příběhy o naší lidskosti, ne o našem selhání. Děkuji vám, a přeji vám všem klidné kroky a čisté svědomí.
Vydejte se na výlet do Krušných hor a objevte vysokohorské louky, mlžná zákoutí, rašeliniště, tajemná skaliska, jezírka i hluboké lesy.
Ať už jste lyžaři, snowboardisti, běžkaři nebo jen rádi bobujete a sáňkujete, v této rubrice se můžete inspirovat.
