Praha/Paříž/Berlín – Zatímco v České republice finišují legislativní přípravy na masivní podporu výstavby větrných elektráren, ze zemí, které jsou v oblasti obnovitelných zdrojů považovány za průkopníky, zaznívají varovné signály. Francie i Německo čelí rostoucímu množství důkazů o negativních dopadech větrných parků na lidské zdraví a životní prostředí. Kritici upozorňují, že česká vláda tyto zahraniční zkušenosti ignoruje a v rámci takzvaných akceleračních zón připravuje půdu pro projekty, které mohou mít nevratné dopady na krajinu i zdraví obyvatel.
Francouzská brzda a problém infrazvuku
Zásadní zlom v přístupu k větrné energetice nastal ve Francii v březnu 2024. Francouzská
Státní rada, plnící funkci nejvyššího správního soudu, zrušila povolení pro výstavbu nových větrných elektráren a zpochybnila i ty stávající. Důvodem byla žaloba 16 organizací, které upozornily na nedostatečnou ochranu obyvatel před hlukem.
Soudní verdikt odhalil systémovou chybu v normách z roku 2011. Ty se totiž soustředily výhradně na slyšitelné frekvence (125–4000 Hz) a zcela ignorovaly nízkofrekvenční hluk a infrazvuk (pod 20 Hz). Vědecké poznatky přitom dlouhodobě naznačují, že i tyto pro lidské ucho neslyšitelné frekvence mohou způsobovat poruchy spánku, stres a snižovat kvalitu života v okolí turbín. Rozhodnutí francouzského soudu, které aplikovalo princip předběžné opatrnosti, fakticky paralyzovalo schvalování nových projektů v zemi a uvrhlo do právní nejistoty i provozovatele osmi tisíc již stojících turbín.
Německo: PFAS a kontaminace potravního řetězce
Ještě závažnější zjištění přicházejí z Německa, které má v provozu téměř 30 000 větrných elektráren. Kromě známých problémů s úhynem ptactva a netopýrů se nově otevírá téma chemické kontaminace. Z opatek větrných turbín se totiž vlivem abraze uvolňují mikročástice a chemické látky, včetně nebezpečných per- a
polyfluoroalkylových látek (PFAS), známých jako „věčné chemikálie“.
Podle odhadů se z jedné turbíny může ročně uvolnit 30 až 150 kilogramů materiálu. Německý
portál Iniciativa pro demokracii a osvětu (IDA) upozornil na alarmující výsledky testů divokých prasat v Porýní-Falci. Analýza 60 vzorků prokázala, že játra všech testovaných zvířat ulovených v blízkosti větrných elektráren výrazně překračovala limity EU pro obsah PFAS. Maso z těchto zvířat bylo označeno za nepoživatelné. Vzhledem k tomu, že současná věda nezná efektivní způsob, jak tyto látky z životního prostředí odstranit, jedná se o riziko dlouhodobé kontaminace půdy a vody v dříve panenských oblastech.
Spolkový námořní a hydrografický úřad navíc potvrdil, že z provozu turbín se uvolňuje až 228 chemických látek, z nichž 62 je klasifikováno jako obzvláště škodlivé. Jde především o složky protikorozních nátěrů, oleje a chladiva, která jsou potenciálně toxická a karcinogenní.
Česká cesta: Akcelerace bez ohledu na rizika?
Navzdory těmto zahraničním zkušenostem se Česká republika vydává opačným směrem. Končící
vláda schválila zadání Změny č. 2 Územního rozvojového plánu, která zavádí takzvané akcelerační zóny. V těchto oblastech má být povolování obnovitelných zdrojů zrychleno na maximálně jeden rok, v případě modernizace dokonce na šest měsíců.
Kritici, včetně právníka Davida Záhumenského, varují před tím, že nová legislativa obchází práva obcí a občanů. V rámci strategického posouzení (SEA) na vládní úrovni se upouští od detailního lokálního posouzení vlivu na životní prostředí (EIA). Obce, které včas nepodají zásadní připomínky, ztratí možnost výstavbu na svém území ovlivnit, a to i v případě, že by byla v rozporu s jejich územním plánem. Odhaduje se, že pro zrychlenou výstavbu může být vymezena plocha o rozloze přes 60 000 km².
Ekonomická realita vs. plány
Otazníky visí i nad ekonomickou efektivitou chystaných projektů. Analýza švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung (NZZ), která zkoumala data z 18 000 německých větrných elektráren, ukázala, že většina vnitrozemských turbín je bez dotací ztrátová. Reálná účinnost (využitelnost výkonu) se u projektů v německém Schwarzwaldu pohybovala kolem 16–21 %, ačkoliv developeři slibovali 30 %.
Naproti tomu Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR ve své analýze potenciálu pro Česko
počítá s průměrným koeficientem využití 23 %, což kritici považují za nerealisticky optimistické číslo, zejména v porovnání s větrnějšími oblastmi sousedního Německa.
V souvislosti s těmito fakty se ozývají hlasy apelující na novou českou vládu, aby implementaci směrnice o akceleračních zónách odložila a přehodnotila. Argumentem je nutnost chránit zdraví obyvatel a životní prostředí před technologiemi, jejichž komplexní dopady – od infrazvuku po chemickou kontaminaci – nejsou dosud dostatečně prozkoumány a vyřešeny. Akcelerovaná cesta k zelené energetice by se totiž podle kritiků mohla snadno změnit v environmentální a zdravotní hazard.
