Někdy se pro středu užívá také názvu Popeleční. V ten den žehnal kněz věřícím tak, že jim na čelo dělal křížek z popela spálených, vloni svěcených kočiček.

Tento den připomíná poslední Kristovu večeři s apoštoly a jeho zajetí při modlitbách v Getsemanské zahradě. Vzpomíná se i Jidášova zrada pro třicet stříbrných. Proč se čtvrtek jmenuje právě Zelený, není tak úplně jasné. O Zeleném čtvrtku se svěcenou vodou vykropil pomocí slaměné otýpky dům, boucháním hmoždíře se vyháněla myší a hmyzí havěť z domu. Nametené smetí se vynášelo za první křižovatku, aby se dům uchoval v čistotě po celý rok.

Smutný pátek je tichým svátkem, dnem Kristova ukřižování a uložení do hrobu, dnem bolesti věřících nad jeho utrpením. Je to největší křesťanský svátek. V mnoha katolických oblastech se v této době konají modlitby Křížové cesty nebo procesí. Na Velký pátek se Mše slouží kolem patnácté hodiny, považované za hodinu Ježíšova skonu.

Tento den má v sobě plno tajuplného a magického. Určitě si vzpomenete na Erbenovu baladu o pokladu ze sbírky Kytice. Pověst vypráví, že v tento den se na několik hodin otvírají poklady země ve skalách, jeskyních i ve sklepeních. Běda tomu, kdo se nechá bohatstvím okouzlit tak, že zapomene na čas! Skála se zavře a nešťastník tam zůstane na celý rok uvězněn. V pátek se nemělo prát v potoce prádlo, ale plavili se koně, aby byli zdraví a bujní. Nesmělo se také hýbat zemí, to znamená žádná orba, setí či okopávání. Hospodáři se modlili za stromy, aby dávaly bohatou úrodu. Lidem pak dávala léčebnou sílu tekoucí voda, v níž se myli za úsvitu.

Hlavně sobotní dopoledne se nese ve znamení smutku u Ježíšova hrobu. Večer a v noci pak nastávají oslavy Kristova vzkříšení. Bývalo zvykem světit ohně před vraty kostelů, každý si pak mohl odnést posvěcené přinesené polínko, nebo žhavé uhlíky. Starý oheň doma se uhasil, popel odnesl na louky a pole, aby lépe rodily, a ze svěceného dřeva se založil se oheň nový. Večerní pobožnosti už v sobě mají ducha radosti nad zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. Na oslavu vzkříšení se vrací i zvony z Říma, aby doprovodily nedělní bohoslužby svými hlasy.

Končí postní období, křesťané slaví návrat Krista, a nastává období radosti. Na Boží hod byly svěceny i pokrmy, po období půstu obvykle střídmé a netučné. Neděle velikonoční je prožívána ve znamení pobožností, radosti, pohody a klidu.

Právě k Velikonočnímu pondělí se vážou tradice, které zná každý z nás. Nejčastější je pletení pomlázek a barvení vajíček. Většinou chodí na koledu chlapci a vyšupávají dívky „aby neuschly“. V některých koutech naší republiky se jednou za čtyři roky tato tradice obrací a chodí šupat dívky – jedná se o přestupný rok. Další tradicí koledy je polévání vodou, a samozřejmě ta nejpříjemnější část, obdarovávání. Tradiční malovaná vajíčka – kraslice v dnešní době často nahrazují čokoládová vejce či různé sladkosti, a v neposlední řadě i něco na zahřátí.