Tentokrát jsme se rozhodli připravit pro vás výlet z Božího Daru do Jáchymova. Nahoru můžete vyjet autobusem, a abyste to neměli jen tak nalehko z kopce, vymysleli jsme trochu větší okruh. Pokud nasněží, můžete si jej protáhnout po lyžařské magistrále. A pokud bude zima bez sněhu, pak přinášíme poznatky z cesty, kterou pro vás prošel zkušený cestovatel i dvě malé děti.
Mapa nás vedla z Božího Daru po silnici, ale my máme raději přírodu, tak jsme to vzali po povalových chodnících přes rašeliniště. Sešlapaný zledovatělý sníh byl příčinou několika drobných karambolů, přesto jsme došli až na konec naučné cesty a napojili se na Ježíškovu stezku. Přešli jsme silnici a dali se tzv. velkým okruhem, pomalu jsme zdolávali pozvolný stoupavý kopec, lemovaný z obou stran proudy vody z tajícího sněhu. Místy byla cesta pěkně rozbahněná, nejvíce asi na úseku lesní pěšinou, kde jsme kaluže a bahno museli řešit opatrným našlapováním po zledovatělých okrajích a doufat, že nesklouzneme dolů. Děti si štreku užívaly, hlavně díky boudám – zastavením Ježíškovy cesty, kde si prohlížely naučné tabule a plnily úkoly. Museli jsme logicky navštívit všechny, které vedly naším směrem, což cestu trochu časově protáhlo.
Na vršku pod Špičákem jsme našli zbytky stavení, kde v jedné části můžete využít odpočinkového sezeni s lavičkou a stolem. Při hezkém počasí to může být parádní, nás však spíše pronásledovaly mraky, a tak jsme šupajdili honem dál. Naštěstí od této chvíle vedla cesta víceméně z kopce, tak se nám postupovalo svižněji. Pod Špičákem jsme na křižovatce zůstali věrni odbočení vlevo. V turistické boudě jsme si udělali čaj a malý oběd. Po vydatném odpočinku jsme opustili modrou a vydali se po žluté, směr Abertamská zatáčka. Zde je lepší se držet značení, aby si člověk neudělal úplně zbytečný oblouk. Lesem to navíc byla příjemná změna oproti dosavadním cestám. Za chvíli jsme zase vyšli na cestu, která nás po chvilkovém klesání dovedla na křížení silnice do Abertam. Za silnicí pokračovala červená, směr Eduard, tak jsme ji zkusili.
Sešli jsme do údolí, opustili červenou a vydali se přes polorozpadlý betonový mostek směr parkoviště. Přešli jsme silnici a vrátili se kousek zpět směrem k Abertamské zatáčce, kde jsme narazili na cestu, jež nás sice vedla z kopce dolů, ale nebyla to ta správná. Při korekci směru jsme bohužel narazili na problém v podobě bahna na promoklé cestě, a tak si kluci teorii o rašelině, ve které se dokáže člověk utopit, vyzkoušeli v cvičném modu. Navzájem jsme si pomohli z husté břečky ven, a nakonec bez ztráty bot, výstroje nebo některého ze členů výpravy, jsme se šťastně vydali konečně tou správnou cestou. Po nekonečném klesání jsme objevili jezírko a na jeho břehu restauraci. Vy se tu můžete zastavit na něco dobrého. Na informační ceduli jsme si přečetli, jak se tu dvakrát protrhla hráz a voda se valila přes Jáchymov až do Ostrova. A tak jsme se tím údolíčkem vydali. Kluci zkoumali, jestli ještě neuvidí poničenou trávu, když se ta hráz protrhla.
Napravo od cesty jsme prozkoumali dveře vedoucí do štoly. Byla z ní slyšet voda. O kousek níž stála malá vodárna. Nabízela se nám cesta přes schody až ke Štole č.1, ale vzhledem ke stavu uťapkanosti malých nožiček jsme se chlapsky rozhodli, že to necháme na jindy, a sešli jsme pěšinou rovnou k odbočce ke štole. Následně nás tlapkání po jáchymovské dlažbě bezpečně dovedlo až na náměstí.
Foto a text: Mav
