Dva chemičtí inženýři vyměnili Prahu za Krušné hory, pracovní kariéru za vlastní ruce a starou rodinnou stodolu za místo, kam se dnes vracejí za klidem, přáteli i společnými chvílemi. Z hospodářské stavby z roku 1930 vytvořili prostor, který má atmosféru domova a výhled, jenž se nikdy neopakuje.
Některá místa si vás získají dřív, než jim stačíte dát nový život. Pro Jana a Michaelu to byla stará rodinná stodola v Krušných horách. Stála tu od roku 1930, dlouhé roky sloužila jako odkladiště materiálu a postupně se z ní stávalo spíš místo starostí než radosti. Přesto v ní oba viděli něco, co stojí za záchranu. Charakter, vzpomínky a možnost vytvořit si vlastní útočiště daleko od pražského pracovního tempa.
„Bylo nám líto dívat se na to, jak místo, které má tak silný charakter, postupně mizí pod hromadami materiálu a nepořádku,“ říká Michaela. „Chtěli jsme si vytvořit místo, kam budeme sami jezdit, na Vánoce, s přáteli, na společné víkendy. A když tu zrovna nebudeme, může dům dělat radost i někomu jinému.“
Návrat ke kořenům
Oba vystudovali chemické inženýrství a v Praze měli práci i zázemí. Přesto se rozhodli vrátit do Janova rodného kraje a pustit se do projektu, který byl mnohem osobnější než běžná rekonstrukce. Do obnovy stodoly vložili vlastní úspory, čas a především odvahu pustit se do práce, kterou se často učili za pochodu.
Michaela se dnes věnuje zahradnímu designu a architektuře, Jan zůstal blízko svému technickému zaměření. Společně ale během rekonstrukce zjistili, že proměna starého domu vyžaduje mnohem víc než jen dobrý plán.
„Starý dům vás naučí pokoře. Některé věci si prostě nenaplánujete. Museli jsme improvizovat, hledat vlastní řešení a někdy se vracet o několik kroků zpátky,“ popisuje Jan. „Byla to fyzicky i psychicky náročná práce, ale právě díky tomu máme dnes k domu úplně jiný vztah.“
Stará stodola, nový život
Rekonstrukce začala prakticky od nuly. Velkou část prací zvládli Jan s Michaelou vlastníma rukama a postupně se učili, jak si poradit s jednotlivými výzvami. Nechtěli však vytvořit další novostavbu, která by jen využila původní obálku domu. Jejich cílem bylo zachovat to, co dělá stodolu jedinečnou.
Dřevěné konstrukce, trámy i atmosféra původní hospodářské stavby tak zůstaly součástí nového prostoru. Nové zásahy se naopak snažili navrhnout tak, aby starý charakter nepřekryly, ale přirozeně doplnily. Místo, které dříve zaplňovaly hromady materiálu, dnes nabízí prostor pro odpočinek, společné večeře a dlouhé večery s přáteli.
Domov, který se dá sdílet
Výsledkem několikaleté práce je Gallery apartment , prostor pro šest až osm lidí, který má být především jejich druhým domovem. Nejde o klasické ubytování, kde je vše podřízeno krátkodobému pobytu. Jan a Michaela ho navrhli tak, aby se v něm dobře žilo i během několika dní, kdy není potřeba nic stihnout.
Dvě ložnice, menší pokoj a velký společný obývací prostor vytvářejí zázemí pro rodinu i přátele. Centrem interiéru je téměř čtyřmetrová pohovka, knihovna a gramofon. Nechybí ani dlouhý stůl, který vybízí ke společným večeřím, povídání a chvílím, kdy se nikomu nechce odcházet.
Obraz, který se nikdy neopakuje
Název Gallery apartment odkazuje na jeden z nejvýraznějších prvků interiéru. Velké okno široké téměř čtyři metry otevírá výhled do okolní krajiny a stává se přirozeným obrazem celého prostoru. Ráno přináší jinou náladu než večer, léto se mění v podzim a zasněžená krajina v zimě vytváří úplně jinou atmosféru než zelené kopce během teplých měsíců.
Jan a Michaela nevytvořili jen útulné ubytování v horách. Zachránili kus rodinné historie a dali mu nový smysl. Z prostoru, který kdysi sloužil k odkládání věcí, vzniklo místo, kde se lidé potkávají, odpočívají a vytvářejí si vlastní vzpomínky. Gallery apartment je tak především místem, kam se vracejí, když chtějí zpomalit. A které může stejný pocit nabídnout i někomu dalšímu.
